Od vyhynutí tasmánského tygra alias vakovlka tasmánského už uplynulo 69 let. Vědci by ho chtěli znovu oživit, a to pomocí technologií jako z Jurského parku, napsal deník Guardian. Vakovlk byl největším masožravým vačnatcem. Poslední uhynul v zoo 6. září 1936 a vakovlk je od té doby ikonou ochranářů. Vědci z Australského muzea v Sydney poprvé zamýšleli vakovlka navrátit do života již v roce 1999, později se však ukázalo, že DNA, kterou chtěli použít, je příliš poškozená.
Bývalý ředitel muzea však Guardian informoval, že projekt návratu vakovlka je opět nastartován a pracuje na něm tým australských a amerických vědců. K získání vakovlčího genomu mají pomoci nové technologie. Profesor Mike Archer, děkan University of New South Wales, řekl, že slibné vyhlídky nabízí DNA získaná z kostí a zubů uložených ve sbírkách muzea.
V roce 2002 se vědcům podařilo replikovat velké množství genů vakovlka, a zvládli tak kritický první krok k naklonování živočicha. Avšak nadále na vědce čeká spousta překážek a mnoho genetiků pochybuje, zda je záměr vůbec proveditelný. K získání chromozomů potřebných k naklonování organismu je nutné vyrobit mnoho kopií úplných řetězců DNA, což se australským vědcům zatím nepodařilo.
Profesor Archer dále sdělil, že jeden často zmiňovaný problém - nalézt pro zvíře vhodného náhradního rodiče - není ten nejsložitější. Několik dodnes žijících vačnatců je totiž vakovlku geneticky dostatečně blízkých, aby se v jejich děloze mohl plod vyvíjet. "Například takovému tasmánskému čertovi by se klidně tasmánský tygr mohl narodit," řekl. Vysvětlil, že v rozdílné velikosti těchto dvou zvířecích druhů problém nespočívá, protože vačnatci se rodí velmi malí a nevyvinutí.
Ironické je, že úbytek vakovlků ve volné přírodě na začátku 20. století urychlila muzea a zoologické zahrady kvůli sběru vzorků do svých sbírek. Úřady zabývající se divokou přírodou dostávají pravidelně hlášení o pozorování vakovlka v odlehlých částech Tasmánie. Většinou se však brzy ukáže, že jde o omyl, píše Guardian.